Osvobození Rýmařova

28. dubna 2007 v 22:36 |  Historie města
Jak o samotném osvobození Rýmařova hovoří městská kronika a další prameny?
Fronta se v květnových dnech 1945 nezadržitelně blížila a ustupující jednotky hitlerovských vojsk rozhodly, že město Rýmařov bude bráněno. Zejména šlo o to, aby se uvolnily ústupové cesty směrem na horské sedlo Skřítek a postup sovětské armády aby byl alespoň na několik hodin zpomalen. Německá obrana zaujala obranná postavení u Janovic a Ondřejova. V neděli 6. května se v poledne dostavil na radnici 14 - 16 členný výbor občanů města z různých společenských vrstev a žádali na německém veliteli vyhlásit Rýmařov otevřeným městem. Vyjednávání, které se konalo v hotelu Koruna (sídlo vojenského velitelství města) s velitelem města kpt. Morawetzem k ničemu nevedlo, nařídil navíc sejmout prapory a starosta města Kloss se musel odebrat na radnici a setrvat tam v domácím vězení. V pondělí 7. května ráno vojenský velitel města kpt. Morawetz uprchl, před polednem zahájila na město palbu baterie lehkých sovětských děl směrem z albrechtického kopce, sovětská armáda táhla jednak od Bruntálu (106. střelecký sbor) a dopoledne v 10 hodin projely Horním Městem na Rýmařov sovětské tanky i ze západního směru. Z Rýmařova podnikaly proti postupujícím sovětským vojákům výjezdy 3 pancéřové vozy Wehrmachtu, dva zakrátko zmizely a jeden zůstal stát poškozený na náměstí (před nynější Pohřební službou). Po bezvýsledné výzvě ke kapitulaci Němců byla zahájena palba a boje trvaly kolem 4 až 5 hodin, odpoledne kolem 16 hodiny odpor Němců ustal a ustoupili na Edrovice, Janovice a dál na Skřítek a Dolní Loučku. V té době se na radnici objevila skupina sovětských vojáků a starostovi Klossovi a ostatním bylo nařízeno opustit objekt. K večeru zatím postupovali třídou Hrdinů další sovětští vojáci na náměstí a pak dál. Při odporu bylo zastřeleno mezi Jamarticemi a cihelnou 5 němců, ve městě samotném zůstávají mrtví 4 sovětští vojáci. Vojenským velitelem města se stal rudoarmějec ing. Kolubanov, k ruce s menším oddílem vojska. Ihned vydává rozkaz pro všechny Němce k odevzdání střelných a sečných zbraní. Němci se museli podřídit nutným opatřením, jako byla stanovení uzavírací hodiny pro ně na 20. hodinu večerní, zpočátku byli Němci označeni na prsou plátěným štítkem "N", později žlutým páskem na rukávě. Nákupní doba pro Němce byla přesně vymezena a Němci dostávali zvláštní potravinové lístky. Hrstka českých lidí, vesměs totálně nasazených pracovníků v rýmařovských závodech, uvítala své osvoboditele a ujímá se civilní správy města. Do čela vytvořené místní správní komise byl uveden úředník Emil Fuhrmann a do čela okresní správní komise Felix Golla. Komise nebyla ani volená a ani jmenovaná, v komisi zkrátka pomáhali všichni a uvedení činnost komisí jenom zastřešovali. Obyvatelé Němci přijali obsazení Rýmařova vojskem s tichou rezignací, mnozí také s úlevou z konce dlouhé války, k nepokojům nebo vzpourám ve městě v té době nedošlo.
Asi 14 dní po osvobození města se ustavuje, se svolením sovětského velitele, ozbrojená Národní garda (označena bílými pásky), jejím velitelem se stává úředník z Koželužny J. Svoboda. Národní garda spolu se sovětskými vojáky jsou zpočátku prvními strážci klidu ve městě i v okolí a na samotách. Dne 25. května přijíždí do Rýmařova celkem 63 příslušníků Stráže národní bezpečnosti ze Zábřežska a Šumperska, pod vedením kapitána Kučery. Po příjezdu se příslušníci SNB soustředili v budově okresní správní komise a postupně došlo k jejich rozdělení na okresy Krnov a Bruntál a do stanic SNB ve Frýdlantě nad Moravicí (dnes Břidličná), v Horním Městě a Dolní Moravici. V Rýmařově tak zůstalo 15 členů SNB pod vedením vrchního strážmistra L. Fance, a byla pro ně zřízena stanice v ulici Ferd. Bartáka č. 15. Dne 20. června pak přijíždí do města československé vojsko vytvořené ze záložníků z okresu Litovel. Velitel oddílu byl štábní kapitán Ježek. Vojsko bylo ubytováno v budově gymnasia (bývalé německé reálky) a zajišťovalo bezpečnost ve městě a v širokém okolí, kde se ještě mohly nacházet zbytky nacistických jednotek SS. Tři dny nato, 23. června, do města přichází dalších 25 příslušníků uniformované národní bezpečností stráže, bývalé policie, a ubytovávající se v policejní budově na náměstí, vedle městské spořitelny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rgdg rgdg | 10. prosince 2007 v 17:44 | Reagovat

fgdfgdgdgfd

2 Sudeťan Sudeťan | Web | 22. ledna 2008 v 16:29 | Reagovat

Schwella, E.: 50 let po vyhnání. 86 s.

str. 15-16:

Vrbno pod Pradědem (něm. Würbenthal), květen 1945

...

Nepřátelské oddíly se blížily od východu. Slyšeli jsme o surovostech Rusů. Obzvlášť obáváni byli Mongolové.

...

Jednoho dne proletěla vesnicí zpráva, že Rusové přišli. Většina z nich skončila ve skladu lihovin totálně opilá. Co se asi o několik hodin později odehrálo na ulicích, to jsem se dověděla jen útržkovitě a pořádně jsem tomu nerozuměla. Byla jsem ještě dítě a navíc nepoučené. Mluvilo se však o hůlkách, které prý byly ženám vráženydo těla, o nemravnostech, které se slovy nedají popsat, o krutostech jak vůči mužům, tak starým ženám. S řevem táhli opilí Mongolové vesnicí, rabovali a vraždili.

Nechápala jsem vyprávění dospělých, ale naplňovalo mě hrůzou a strachem. Neodvažovala jsem se však žádat maminku o vysvětlení. Přirozeně, i děti si vyprávěly různé příhody. Ale ani tady jsem se svými otázkami nepochodila. Dospělí v tehdejší době přesně odměřovali svá slova a vysvětlení dětem. Bylo by pro nás děti lépe, kdyby se nám dostalo alespoň přiměřeného poučení. Avšak určitá témata byla tabu. Byly jsme poslány pryč, kdykoliv se rodiče bavili, neboť dle jejich názoru nebzlo všechno vhodné pro "dětské uši".

Jedné noci, maminka spala společně s mým malým bratrem v jiné posteli, zabušil někdo na dveře pokoje a hlasy Rusů zesílily. Maminka oblečení jen v noční košili, otevřela. Několik Rusů vstoupilo a prohlíželo si nás. Pak padl jejich pohled na jízdní kolo stojící v rohu pokoje. Ačkoliv s ním neuměli zacházet, bylo to vidět na způsobu, jak zkoumali pedály a hýbali jimi rukama, jak se pokoušeli otáčet řídítka kolem vlastní osy, kolo si odnesli. Pak našli ještě budík a náramkové hodinky mé matky. Dětinská radost se objevila na jejich tvářích. Strčili předměty do kapsy.Pak obrátili svou pozornost ke mně. Když vstoupili, posadila jsem se totiž na posteli. Maminka se pokoušela dát mi znamení, abych si vlezla pod deku, ale já nerozuměla, proč bych to měla udělat. Pak se na mne obrátil jeden z Rusů s otázkou, kolik je mi roků. Odpověděla jsem podle pravdy (11). Maminka zbledla a tvrdila, že mi ještě není osm let. Odporovala jsem jí a znovu opakovala svůj věk. Naštěstí na tyto muže však přece jen zapůsobily více hodinky a kolo než já. Ani o maminku nejevili dále zájem a plni radosti nad kořistí opustili pokoj. Matka padla vyčerpaně na polštář. Můj malý bratr se udiveně rozhlížel kolem.

Po zážitku z této noci mne už nenechali spát doma v posteli. Maminka, která se musela starat o mého malého bratra, zůstala samozřejmě doma. Ale všechna děvčata zhruba od šesti let dostala deku nebo starý kabát a zavedli nás na pilu. Tam jsem museli vlézt pod hromadu prken a strávit celou noc venku. Nikdo z nás nesměl své místo na spaní opustit. Příštího rána si pro nás zase některá maminka přišla. Žádnému z nás dětí nebylo jasné, proč jsme musely přespávat venku v chladu. Maminky dávaly na naše otázky jen vyhýbavé odpovědi.

3 BenyX BenyX | E-mail | 16. ledna 2017 v 16:25 | Reagovat

I found this page on 16th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama