Období od roku 1912 do konce 2. světové války

27. dubna 2007 v 15:18 |  Nemocnice
Jak již bylo uvedeno, prvním primářem nemocnice se ve svých třiatřiceti letech stal MUDr. Julius Boese, rodák z blízkého Karlova. Ze všech dosud získaných podkladů vyplývá, že byl nejen jediným primářem nemocnice (monoprimariát), ale také i jediným kvalifikovaným lékařem nemocnice. Z informací o historii působení Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Rýmařově se dozvídáme, že v roce 1912 přišly do rýmařovské nemocnice první čtyři sestry - představená sestra Stanislava, dále sestry Heriberta, Gerararda a Pauline a služebná Antonia Pollach, v roce 1913 přišlo dalších pět sester a koncem roku další sestry na výpomoc na tyfové oddělení (na tyfus zemřela v 15. listopadu sestra Iluminata). V dalších letech se počet sester sloužících v nemocnici postupně zvyšoval až na patnáct před druhou světovou válkou. Ve funkci představených v nemocnici se vystřídaly sestry Stanislava Snaga, Coeliflora Newiem, Henrika Hoffmannová a Quirina Kopečná. O situaci v nemocnici v době 1. světové války máme jen velmi málo informací. Z historie řádu Milosrdných sester víme, že klášterní škola např. od vánoc roku 1914 do 19. srpna 1915 sloužila jako ubytovna pro 13. c. a k.polní batalion polních myslivců, tělocvična sloužila jako rezervní špitál, některé třídy byly upraveny pro potřeby vojenské nemocnice a výuka zčásti ustoupila ošetřovatelské práci apod. V archivech nacházíme údaje o počtu koní zabraných pro válečné potřeby, údaje o zabavení barevných kovů včetně píšťal z varhan v řádové kapli a další informace, početná jména padlých za císaře pána čteme na památnících, o osudech lékařů a pacientů v nemocnici však nenacházíme údaje žádné. Zachovala se fotografie MUDr. Julia Boeseho mezi rakouskými vojáky - zřejmě zdravotníky - a ošetřovatelkami a časově ani místně neurčený snímek operujícího Dr. Boeseho někde na frontě. Pamětníci již nežijí, snad některé speciální archivy nebo osobní a rodinné dokumenty nebo korespondence by mohly vnést světlo do nešťastné doby 1. světové války.
První světová válka drastickým způsobem ukončila slibný rozvoj na počátku 20. století. Po zániku Rakousko-Uherska a vzniku Československo republiky v roce 1918 postupně přebírali správu úřadů čeští úředníci, byla zavedena dvojjazyčnost úřadování a označování úředních budov.
Na konci války bylo obyvatelstvo zdecimované a dezorientované, a tak došlo na severu Moravy a ve Slezsku ke vzniku tzv. Sudetenland, jehož představitelé neuznávali československý stát a usilovali o připojení k Německu. Součástí jejich politiky byl i bojkot zásobování, kdy potravinami, palivem a petrolejem zásobovali přednostně obyvatele německé národnosti a zakazovali zásobovat Čechy a ruské uprchlíky. Pod pohrůžkou použití vojenské síly se toto hnutí nakonec bez odporu vzdalo a město se opět začalo dynamicky rozvíjet v poválečné konjunktuře poklidných poválečných let. Nicméně hospodářská krize v třicátých letech a její politické důsledky přispěly i k podpoře nacionalistických tendencí v územích s naprostou převahou německého obyvatelstva. V roce 1930 žilo v Rýmařově 5 790 občanů německé národnosti a pouze 177 Čechů, ti po podepsání mnichovské dohody museli se svými rodinami (často smíšenými česko-německými) odejít, německá armáda obsadila Rýmařov 8. října 1938 a okres se stal součástí Velkoněmecké říše. Počáteční nadšení a úspěchy postupně ustupovaly před utrpením a vidinou prohrané války. Ve městě byly zřízeny tábory pro britské a polské zajatce, na konci války městem procházeli zbědovaní zajatci z východní fronty. Nepočetná židovská komunita nepřežila, ve městě zůstali převážně staří lidé, ženy a děti.
Zajisté i nemocnice prožívala ve složitém období po 1. světové válce nelehká období. Konkrétním dokladem např. může být i dopis, kterým se 7. března 1920 obrátil tehdejší a správce Všeobecné veřejné nemocnice Ernst Gold a primář MUDr. Julius Boese na Městské zastupitelstvo. V dopise se např. uvádí: "Nepříznivá kritika, která byla ve všech posledních výborových schůzích o nemocnici vyslovena, odráží se na výbory samotné, neboť především nemocniční a městský výbor byly by povinny postarat se o to, aby byl pro nemocnici potřebný zásobovací materiál opatřen. Zdá se, že není známo, kolik bylo zapotřebí práce a námahy dostat nemocnici na nynější výši. Nemáme stanoveny žádné pracovní hodiny, pro nás jsou den a noc, neděle jako všední dny stejné, zato ale nám byly naše oprávněné požadavky platové - a my přece chceme jen srovnání se zaměstnanci všech ostatních nemocnic - jednoduše vráceny. …… Natrvalo nelze přihlížet tomu, aby dobrá pověst ústavu a tím také jeho zaměstnanců byla znevážena, protože není nikoho, kdo by měl zájem na tom, aby nemocnice byla patřičně zásobována. Je snadné kritizovat, ale pomoc nenacházíme na žádné straně….. Tím, že se některé administrativní práce - rovněž tak účetní - konají částečně na městském úřadě, částečně v nemocnici, nachází se správa nemocnice v nejistotě, jak si ústav stojí finančně. …. Zvýšení paušálu na stravování při nezvýšené zaopatřovací sazbě, jak zastupitelstvo v jeho poslední schůzi ujednalo, jest bez souhlasu Moravského zemského výboru v Brně nezákonné. Stejně nezákonné je, za účelem zásobování ústavu potravinami, odkázat na černý trh….. K tomu bychom chtěli ještě poznamenat, že nám byl na podzim roku 1918 městem bez okolků zabaven jeden vagón brambor, který jsme získali přímo ze dvora hospodářství v Moravském Kočově." Následuje formulace požadavků vůči městskému zastupitelstvu v záležitosti zajištění zásobování nemocnice potravinami, přeložení správy nemocnice na vedení nemocnice a úprav výše zaopatřovacích poplatků a platů zaměstnanců podle návrhů zemského vrchního účetního rady zpětně od 1. ledna 1920.
O poměrech v nemocnici je možné si učinit jistou představu ze znění 36 ustanovení stanov nemocnice z roku 1924 (útržkovité citace z překladu stanov):
Nemocnice v Rýmařově je všeobecná veřejná nemocnice a má za úkol nemocným bez ohledu na pohlaví, věk, příslušnost a náboženského vyznání po dobu vyléčitelné nemoci poskytnout lékařskou pomoc a plné stravování. Ve vztahu k městu Rýmařovu je nemocnice městským ústavem podle § 96 obecního řádu. Normální počet lůžek v hlavní budově je 66, v izolačním pavilonu 16. Prostředky na provoz a další vybavení jsou hrazeny z "renty" města, z příspěvků na stravování a ošetřování z prostředků nemocného, povinných osob nebo "korporací", ze závětí ,nadace nebo darů. Nedobytné pohledávky za stravným a ošetřováním jsou hrazeny ve smyslu nařízení c. a k. ministerstva z prosince 1886 ze zemského fondu, město Rýmařov je povinno nést náklady na nové stavby a přestavby, bez nároku na zemské prostředky a je také povinno poskytovat nemocnici bezúročnou půjčku. Místa primářů jsou stálá, obsazení může být provizorní nejdéle na dva roky. Sekundující lékař je zaměstnáván dočasně.
Počítá se s jednou ošetřovatelkou na deset nemocných.
Velká pozornost je věnována způsobům zajištění úhrad nákladů ošetřování a stravování pacientů, platilo se předem na 14 dní nebo na měsíc, nespotřebovaná částka se vracela. Děti do čtyř let byly přijímány jen v nejnutnějších případech infekčních onemocnění, nemohly-li být doma izolovány, nebo v případě nutné operace, kojenci jen s matkou nebo s ošetřovatelkou. Nebyly přijímány osoby s nevyléčitelnou nebo chronickou nemocí, přijaty mohly být jen výjimečně - v případě jiného onemocnění. Rodičky byly přijímány jen v nejnutnějších případech - osoby bez přístřeší nebo v ohrožení života, kdy bylo třeba provést operativní zákrok. Přijímání probíhalo ve dne i v noci, o nepřijetí musel být učiněn zápis s uvedením důvodu. Léčení mělo být provedeno za použití vědeckých metod, platilo ustanovení o lékařském tajemství. Nedoléčení nemocní byli propuštění, požádali-li o to sami, rodiče nebo příbuzní, obec nebo úřad, který léčení zařídil. Zemřelí byli pohřbeni jednoduchým způsobem na náklady ústavu, žádali-li pozůstalí nákladnější pohřeb, museli si pohřeb objednat a sami zaplatit.
Ve třicátých letech byla velká část pozemků obklopujících nemocnici využívána jako ovocný sad a zelinářská zahrada v péči řádových sester, pro potřeby nemocnice byli chováni vepři a drůbež.
V roce 1924 zajišťovala nemocnice v Rýmařově zdravotní péči pro 28 600 obyvatel rýmařovského okresu. V tomto roce se narodilo celkem 642 dětí, z toho 98 nemanželských, 26 mrtvě narozených, zemřelo 408 osob, z toho 397 smrtí přirozenou, šest v důsledku náhodného smrtelného zranění a pět sebevraždou. V prvním měsíci věku zemřelo 52 dětí a celkem do 5 let věku 104 dětí. Jako nejčastější příčina úmrtí je v 202 případech uváděno "jiná příčina smrti", mezi konkrétními diagnózami pak na prvním místě figuruje tuberkulosa (53 úmrtí), zhoubné nádory (36), zápal plic (30), vrozená slabost (28), organické vady srdce a choroby cév (24), mrtvice (17).
V roce 1928 bylo v celém okrese devět lékařů, v Rýmařově ve veřejné nemocnici MUDr. Julius Boese (stále jako jediný lékař!), vrchní zdravotní komisař a pokladniční lékař MUDr. Rudolf Fink (od r. 1899), obvodní, železniční, městský a pokladniční lékař MUDr. Jindřich Wanitschke (od r.1887) a pokladniční lékař MUDr. František Kux (od r. 1927), v Horním Městě MUDr. Robert Roller (od r. 1927, předtím MUDr. Vítězslav Bettelheim), v Janovicích MUDr. František Reitter (od r. 1893), ve Frýdlantu nad. Moravicí (Břidličná) MUDr. Hanuš Kalenda (od r. 1926), v Malé Morávce MUDr. Hugo Hampel (od r. 1923), v Brunzejfu (Ryžoviště) MUDr. Julius Matzner (od r. 1921). Lékaři ve venkovských obvodech měli vesměs domácí lékárnu. Počty obyvatel v jednotlivých obvodech se pohybovaly kolem 3,5-4 tisíc. Ve zprávě zpracované Okresní politickou správou v Rýmařově se pro jednotlivé obvody většinou uvádí, že "obyvatelstvo není zámožné, až na živnostníky a rolníky". Kromě veřejné nemocnice existovaly ještě "soukromé léčebné ústavy" - malé závodní nemocnice u některých textilek apod. V těchto letech existovalo v okrese celkem 32 chudobinců, z toho v Rýmařově tři s jedenatřiceti lůžky.
V roce 1934 se uvádí, že MUDr. Julius Boese je jediným lékařem v okrese Rýmařov s odborným vzděláním pro chirurgii a gynekologii (zpráva Okresního úřadu v Rýmařově pro Zemský úřad v Brně). Po mnoho let byl Dr. Boese také jediným lékařem v rýmařovské nemocnici; první údaj o druhém lékaři pochází z roku 1934 - MUDr. Bedřich Müller, uváděn je i jeden pomocný lékař. Lékařem druhého léčebného ústavu v okrese (neveřejná nemocnice) - Hochmeisterisches Spital v Bruzejfu (Ryžoviště) se čtrnácti lůžky, zřízeném Řádem německých rytířů, byl MUDr. Julius Matzner.V této souvislosti jistě stojí za zmínku počet pacientů, kteří byli podrobeni operačnímu zákroku v rýmařovské nemocnici v létech 1913 - 1930:
V roce 1913 - první zápis je z 29. února 1913 - celkem 143 chirurgických zákroků, v r. 1914 do 7. září, kdy zápisy končí (MUDr. Boese byl patrně povolán na frontu) 115 zákroků, za roky 1915 - 1917 není uveden žádný záznam, v roce 1918 až od 5.července 87 zákroků, v roce 1919 jsou zápisy vedeny jen do 28. května - celkem 104 zákroky, v roce 1920 rekordních 241 zákroků, v letech 1924 - 1930 se počet zákroků pohybuje od 120 do 180 ročně.
Ženy rodily vesměs doma a v roce 1921 bylo v okrese 19 porodních asistentek, (ve vlastním Rýmařově 4), z nich bylo 16 německé národnosti a 5 starších šedesáti let.

Z období druhé světové války je rovněž k dispozici málo informací o nemocnici, nicméně poměrně přesný obraz je možno si vytvořit na základě zprávy z roku 1942 "Bericht über die Wirtschaftlichkeits- und Organisationsprüfung des Städtichen Krankenhauses in Römerstadt" zpracované s německou důkladností zástupci organizace Wirtschaftsberatung Aktiengesellschaft, Wirtschaftsprüfungsgesellschaft z Berlína.
Zpráva uvádí, že nemocnice disponuje 130 lůžky, z toho je 78 pro dospělé a 8 dětských v hlavní budově a 44 v infekční budově (dnešní dětské oddělení). Kromě těchto dvou budov existuje budova prádelny a dezinfekce, budova márnice s pitevnou, garáž pro pohřební vůz a pro nářadí a budova pro chov drůbeže a prasat.
Nemocnice v roce 1941 ošetřila 1 863 pacientů (z toho 543 z města Rýmařova a 101 mimookresních pacientů) - celkem 40 tis. ošetřovacích dní (v roce 1936 41 tis., v r.1937 a 1938 cca 40 tis., v r. 1939 cca 32 tis., v r. 1940 cca 34 tis. ošetřovacích dní).
Ve zprávě se dále uvádí: Nemocnice měla pouze jedno oddělení a s rozdělením na interní a chirurgicko-gynekologické se ani v budoucnosti u nemocnice této velikosti nepočítá, protože "die Stationen dann zu klein werden und unwirtschaftlich arbeitem müssen". Všeobecně se předpokládá jeden primář, který má k dispozici pomocného lékaře a do budoucna se nepočítá s možností zaměstnávat primáře dva, představy o přeměně infekčního oddělení na interní oddělení, postavení nového infekčního oddělení a zřízení chirurgicko-gynekologického oddělení v hlavní budově, byly považovány za pochybené. Rozdělení na dvě oddělení by vyžadovalo pořízení dalšího rentgenového zařízení a jsou pochybnosti o možnosti plného využití obou oddělení. Na druhé straně by bylo úlevou, kdyby dlouhodobě nemocní byli zaopatřeni mimo nemocnici. Protože město zaopatřovací ústav vlastní, měl by se okres touto záležitostí zabývat.
Poměry se od doby postavení nemocnice, jedné z nejkrásnějších a nejúčelnějších budov v kraji, značně změnily. Dříve vyhledávalo venkovské obyvatelstvo nemocnici jen v nejnutnějších případech, ale v současné době ji vyhledávají i rodičky, bydlící ve špatných podmínkách, protože zde nacházejí dobrou péči a lékařské ošetření a tak ani zvýšený počet lůžek nestačí.…. Na infekčním oddělení leží dnes někdy i tři děti na jedné posteli, to je jeden z největších nedostatků v nemocnici. Dokonce jsou někdy mezi ostatními nemocnými i nemocní tuberkulózou. Konstatuje se (a vytýká), že nejsou zvláštní místnosti pro "Ausländer und Juden" (tento "nedostatek" byl následně napraven, za hlavní budovou byl postaven dřevěný "lágr" pro tyto nemocné). Kojenci leží s šestinedělkami v jedné posteli, schází porodní sál, rodičky jsou umístěny v dvoulůžkových pokojích. Na pokojích leží až 15-16 nemocných, nemělo by být více než osm. Je vytýkán nedostatek toalet pro personál, chybějící místnost pro špinavé prádlo, schází přijímací lékařský pokoj…, na druhé straně je konstatován pořádek a čistota. Kuchyň je umístěna v suterénu hlavní budovy, dostatečně prostorná a účelně zařízená. Ubytování sester a pomocného personálu v sesterském domě není vyhovující, až dojde k záměně řádových sester za civilní, bude nutno přistoupit ke změnám. Výhrady zejména v záležitosti nedostatečné velikosti a vybavení byly vysloveny i k infekčnímu oddělení (chybějící sociální zařízení pro personál atd.). Čistička odpadních vod nefunguje.
V kapitole "Personální řízení" se konstatuje, že mezi pacienty převažuje málo náročné obyvatelstvo, tovární dělníci a zemědělci, nemocní si nekladou tak velké nároky jako v některých jiných nemocnicích, chodící vykovávají různé pomocné práce, aby ulehčili personálu. V roce 1941 při průměrném denním počtu pacientů 109 připadalo na jednoho z 33 zaměstnanců 3,3 pacienta, což je považováno za "dobrý výsledek". V době provádění revize bylo obsazení lůžek mimořádně vysoké, za normální by bylo možno považovat 80 lůžek, což by znamenalo cca 2,4 pacienta na jednoho zaměstnance, tzn. normální průměr.
Pro nemocnici této velikosti připadá v úvahu jeden vedoucí lékař a dva pomocní lékaři. Ředitelem ústavu je vedoucí lékař chirurgie a gynekologie MUDr. Julius Boese, vrchním lékařem interní části je MUDr. Müller, dále pro obě oddělení pracuje lékařka asistentka (první informace o tom, že v nemocnici pracuje kromě Dr. Boeseho další lékař). Oba vedoucí lékaři mají též soukromou praxi a příslušný plat v nemocnici je jim proto krácen. Ošetřovatelské a další služby zajišťují řádové sestry, jedna vrchní, tři v hospodářské činnosti a jedenáct ošetřujících sester - tři v infekčním oddělení, čtyři v části pro muže a čtyři v části pro ženy v hlavní budově. Počet by mohl být dostačující, ale sestry musejí sloužit také v ambulanci, u rentgenu, na operačním sále, sestry vykonávají noční službu a následující den mají službu denní. Doporučuje se přijetí technické asistentky, kvalifikované pro práci v laboratoři a u rentgenu a pro zajišťování písemných prací pro lékaře a dále přijetí osob pro noční služby v infekčním pavilonu a v hlavní budově. Sestry také transportují pacienty do operačních sálů a na vyšetření, touto prací je třeba zaměstnat muže, což by mohli provádět vrátný a domovník. Správa nemocnice je obsazena jedním městským vrchním sekretářem jako správcem a jednou zaměstnankyní (pozn. autora: ještě v roce 1940 a patrně až do konce války byl správcem stále Ernst Gold). Práci zvládnou pouze za pomoci přesčasů, jakmile se uvolní jedna místnost, bude třeba přijmout dalšího pracovníka. V nemocnici dále pracuje sedm pomocných pracovníků, z toho tři v kuchyni (jedna pracovní síla v kuchyni na 26 strávníků), dvě pracovnice po některé dny v prádelně, dva řemeslníci, dva vrátní (domovníci) a jedna pomocná síla. Zahradu a park udržují sestry a domovník. Celý personál se vzájemně doplňuje a každý pomáhá tam, kde je potřeba.
Zpráva končí konstatováním dobrého řízení a hospodaření nemocnic s tím, že je nutné řešit zejména přetížení nemocnice.
O vlastním dopadu válečných let na činnost rýmařovské nemocnice nemáme k dispozici žádné konkrétní informace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iva1 Iva1 | Web | 27. dubna 2007 v 15:18 | Reagovat

Sem v soutěži o nej blog a tak tě chci poprosit jestli bys mi nedala hlas.

Je to na blogu www.cameliavalente.blog.cz a můj blog je iva1.blog.cz.

Prosím mocinky moc bys mi pomohla. Děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama